O Charliem
_____________________________________________________________________________________________________________________
Když jsme v prosinci 2009 přijeli do CHS Silver Star měli jsme na výběr ze dvou starších
samečků. Nakonec jsme si vybrali poloangorského samečka Charlieho z holandské CHS
Fretamine´s. Bylo mu 7 měsíců a spíš to vypadalo, že si on vybral mě. Tak jsme věřili,
že nebudou žádné problémy v našem soužití. Opak byl pravdou. Již cestou domů v autě
kousnul manžela tak, až mu z kloubu na prstě teklo kloubní mazivo. Říkali jsme si to
bude dobré, klučík je teď nervózní co s ním bude.
Když jsme přijeli domů, Charlie mi seděl na klíně, rozhlížel se po bytě, pozoroval Seana
a já jsem si říkala, že všechno bude dobré. Druhý den ráno se Charlie netvářil v kleci
zrovna příjemně. Říkala jsem si, že mu určitě chybí přítomnost ostatních fretek.
Chovatelka nám doporučila ať ho tři dny necháme v klidu v kleci. Rozhodla jsem se, že
jí poslechnu, protože nemáme zase tolik zkušenností. Chtěla jsem tedy Charliemu aspoň
zpříjemnit čas v kleci sýrovou pastou.
Dala jsem si pastu na prst a opatrně prostrčila kousek prstu mezi mříží. Charlie začal
olizovat pastu a spokojeně u toho mlaskal. Měla jsem radost, ale když byla pasta pryč
Charlie se mi vztekle zakousnul do prstu. Byla to docela pekelná bolest a Charlie nemínil
pustit. Situace byla sice komická, ale dost nepříjemná. Druhou rukou bylo ke dvířkům
daleko a k pastě na stole ještě dál. Nezbývalo než čekat až se Charlie rozhodne pustit,
ale k mému překvapení neustále zvyšoval sílu stisku. Tak jsem se pokusila si aspoň
druhou rukou trochu pomoct. Než se mi podařilo prst z Charlieho tlamičky vyprostit,
stihnul mě kousnout ještě tři krát.
Za tři dny jsem teda šla Charlieho pustit na první procházku po bytě. Manžel zrovna
opravoval žárovky na stromečku a jak seděl na bobku tak se mu Charlie zakousnul
do zadku. Od té doby do nás kousal při sebemenší příležitosti.
Nakonec to nešlo jinak než brát Charlieho v rukavicích, ale to mu nevadilo ani v nejmenším,
když byla rukavice po loket, tak vás kousnul do ramene. Asi nejlepší oděv k Charlieho
venčení by byl skafandr. Když nemohl kousat do nás, rval a ničil alespoň věci ze kterých
nás cítil, ať to byl časopis, tričko nebo boty. Přesto jsme se snažili vytrvat. Všechny naše
pokusy o navázání jakéhokoli přátelství s Charliem však vyšly naprázdno. Vydrželi jsme
až do února.
V únoru jsme se na výstavě radili z chovatelkou co dál. Doporučila nám kastraci, to jsme ale
nechtěli a tak jsme se nakonec domluvili, že Charlieho vrátíme a počkáme si radši na miminko.
Bylo nám to moc líto, ale chtěli jsme freťáčka na mazlení a Charlieho se celá rodina včetně
greyhounda bála jak čert kříže. Nakonec jsme ho skutečně vrátili.
Charlie pak nakryl tři samičky v Čechách, aby po něm zůstali alespoň miminka a pak šel
na kastraci. Po ní odešel Charlie do nové rodiny. Přesto, že byl vykastrovaný tak po nějakou
dobu stále kousal, ale nakonec ho paní zvládla přesvědčit kdo je doma pánem.
Dnes už je Charlie ve fretčím nebíčku, protože ho stejně jako našeho prvního chlapečka
zabil na procházce pes. A my abychom ulehčili našemu svědomí, protože jsme si vyčítali, že
jsme ho vrátili, tak jsme si pořídili jednoho jeho synáčka a to Gerada z CHS Ferret Majestik.
Gerado se naštěstí nepotatil.