O Jackovi
__________________________________________________________________________________________________________________
Jack Daniel´s
Datum narození : 18. června 2008 Datum úmrtí : 6. prosince 2009
Barva : Champagne Standard / Bay Point Srst : Standard (Shorthair)
Barva očí : Burgundy - vínově červené
Barva nosu : růžový
Číslo v PK : CZ09130/851
matka : Jůlie Barva : Cinnamon Srst : Standard
otec : Oskárek Šamko z Prahy Barva : Champagne Srst : Standard
O Jackovi se dá napsat mnoho. Jack nebyl z chovatelské stanice, byl od jedné milé
slečny z Prahy 8 , která měla doma oba jeho rodiče. Přinesla jsem ho domů, když
mu bylo 12 týdnů. Trošku kousal, ale nebylo to nic hrozného. Byla to taková malá
myšička s velkou hlavou. Byl velmi veselé mimčo, takový zvědavý vykuk, který
všude vlezl, nejraději za kuchyňskou linku. Náš greyhound ho miloval od první
chvíle kdy ho spatřil. Později si Jacka prostě přivlastnil. Byl to jeho kamarádíček
a hotovo. Jack papal jenom granulky, maso jsem do něj nemohla nijakým způsobem
nanutit. Zkoušela jsem všechno možné, syrové nechal vždycky oschnout v misce.
Vařené odmítal taky. Rostl hrozně pomaličku, možná právě proto, že nejedl maso.
Až asi kolem 7 měsíců se mi povedlo naučit ho na, alespoň vařené kuřecí a kočičí
kapsičky. Od té doby začal Jack růst rychleji, takže jsem ho nakonec dopiplala na
velmi slušnou váhu. V roce měl dokonce 2, 30 kg.
Jako miminko chodil zodpovědně na záchodek, ale v pubertě na něj chodit přestal
a už se k tomu nikdy nevrátil. Puberta nebyla moc bouřlivá, jestli každého člena
rodiny kousnul tak třikrát, tak to bylo moc. Jediný problém byl ten záchodek.
Přesto, že na něj nechodil, nebyl rozhodně žádné čuně. Když udělal loužičku
a bobek tak rachtal o mříže klece abych to šla hned uklidit. Uklidila jsem
a Jack byl spokojený, olízal mi vždycky celou ruku až po loket. Když jsem
nebyla doma a on musel hromádek a loužiček udělat víc, vždycky jsem ho našla
trucovat na patře a tvářil se uraženě. Když do loužičky šlápnul, snifal a prskal
dokud jsem ho nevzala do koupelny tlapičku mu umýt. Miloval koupání a fénování,
byl to takový sobotní rituál jeho a dcerky. Každou sobotu se natřásal u dvířek
a čekal až Monča vstane. Bylo vidět, že se těší na řádění v koupelně. Jack byl naše
sluníčko, proto také trávil velmi málo času v kleci. Nikdy nebyl naštvaný ani
protivný. Jedinou osobou, kterou kousnul skutečně do krve byla spolužačka naší
Monči. Než Monča stačila říct, aby Kori nestrkala prsty do klece, protože jí Jack
nezná, neštěstí bylo hotovo. Když jsem, ale viděla jak se Jack tváří hrdě a naparuje
se, že celý svůj byteček ochránil, tak jsem se na něj nemohla ani zlobit, naopak
měla jsem záchvat smíchu a holky se za chvíli řehtaly se mnou. Jack se tvářil jako
národní hrdina. Později se mi podařilo naučit ho, že se kouše jen z legrace. A tak
když přišla návštěva a chtěla ho pohladit, stačilo říct : " Jacku jenom z legrace. " A on
skutečně všechny jen ožužlával. Byl to chytrolínek. Miloval procházky a velmi často
jsme na ně chodili společně s naším Seanem. To se zase naparoval Sean, že má sebou
svého Jacka.
Procházka se nám také bohužel nakonec stala osudnou. Ani Sean, ani já s manželem
jsme Jacka nedokázali zachránit před černou mrchou, která se vyřítila zpoza rohu.
Jacka pustila až když jí manžel přetáhl trubkou kterou našel na trávníku. To už,
ale bylo pozdě. Jack mi během pár minut dodýchal v náručí. Sean se psychicky
zhroutil a já taky. Jackouška jsme zakopali na zahrádce za domem a často tam
chodíme zapálit svíčku. Říká se, že pes rychle zapomíná, ale já vidím, že to není
pravda. Je to už 6 měsíců co se nehoda stala a Sean sám od sebe utíká ke hrobečku,
stojí tam s hlavou svěšenou a potichu dělá takové chmm, chmm. Prostě si truchlí
po svém. Pokaždé když to vidím, tak si znovu popláču.
Celá rodina včetně psa si s Jackem užila mnoho hezkých chvil, hodně srandy
a vždycky na něj budeme vzpomínat se slzičkou v oku. Sean ani nedovolí,
abychom někdy zapoměli.