Info o nás, aneb jak to všechno začalo
Po fretce jsem toužila už asi 10 let, ale stále jsem s pořízením otálela.
Nemohla jsem se rozhodnout zda samečka nebo samičku. Bála jsem se,
že nakonec bude mě nebo mé rodině smrdět. Až v roce 2008, když jsem
dceři dovolila pořídit si dvě potkaní slečny jsem se rozhodla, že si taky
dopřeju nějakou radost a pořídím si freťáčka. Oslovila jsem několik lidí
z inzerátů a v září jsme si jeli pro miminko, freťáčka kterému jsme dali
jméno Jack Daniel´s. Byl to roztomilý, šampaňský klučík. Taková veliká
hlavička a malé tělíčko. Prostě taková zvláštní myška s přerostlou hlavou.
Trošku jsme měli strach co na to náš greyhound Sean, protože tohle plemeno
je od přírody lovec.
Když jsme, ale tu " myšinku " přinesli domů, tak se Sean zamiloval na první
pohled. Přestože ho Jack semtam kousnul do nosu, stala se z nich nerozlučná
dvojka. Měli mezi sebou takový zvláštní způsob řeči, ale báječně si rozuměli.
Naše i jejich štěstí však netrvalo dlouho. Když jsme 6. 12. 2009 vyrazili na
procházku, tak nám Jacka zabil pes a náš Sean to bohužel viděl na vlastní oči.
Bylo příšerné, když mi Jackovo srdíčko dotlouklo v náručí a stejně hrozné
bylo, že Sean se z toho úplně psychicky zhroutil. Přestal jíst, jen apaticky ležel
a z veselého psa se stala psí troska. Jackovi jsme udělali hrobeček na zahradě
a Sean tam dodnes chodí truchlit.
Když mi kdysi kamarádka vyprávěla, že jejich
Barzojové truchlí, když jim umře kůň, tak jsem si myslela, že to nemá v hlavě
v pořádku. Teď už vím, že měla pravdu.
Když jsem pak zavolala našemu veterináři
o radu, tak mi řekl že nejlepší léčba bude, když Seanovi koupíme novou fretku.
A tak jsem sedla k internetu a začala shánět, což ale v prosinci není věc zrovna
jednoduchá. Nakonec jsem našla chovatelskou stanici Silver Star a slečna
Klára nám vyšla vstříc. Tak jsme vyrazili pro půlangoráčka, importovaného
z Holandska. Do té doby jsem ani netušila, že existuje něco jako fretka s PP.
A tak do naší rodiny přišel Charlie brown Fretamine´s.
Charliemu bylo v té době už 7 měsíců a vypadalo to, že i my jsme mu padli
do oka. Doma, ale bylo všechno jinak. Hned od prvního dne nás všechny
strašně kousal, opravdu hodně a vždy až do krve. Jen jste mu s velkou radostí
prst, nebo ruku z papule vytáhli, hned vás stihnul ještě třikrát kousnout jinam.
Začala jsem skutečně litovat, že jsme si nového freťáčka pořídili a tím více
jsem truchlila po Jackovi. Sean z toho byl moc smutný, protože bohužel byl
vždy svědkem toho jak máme Charlieho někam zakousnutého a tak vztah
k freťáčkovi z jeho strany poněkud ochladl. Abych řekla pravdu ochladl ze
strany celé rodiny. Mě kousnul Charlie pokaždé když jsem ho vyndala z klece,
manžela pokaždé když na něm odhalil holé místečko bez oblečení a dcera
na něj radši nesahala. Nakonec jsme byli nuceni používat vždycky rukavice.
13. 2. 2010 jsme navštívili výstavu fretek v Praze, samozřejmě bez Charlieho,
aby ho náhodou nenapadlo sežrat rozhodčího a tam jsme se opět setkali
s Klárou. Když jsem jí vylíčila jak se u nás věci mají, tak mi nabídla, abychom
Charlieho vrátili a vzali si jinou fretku. Ale ještě přidala pár rad co můžeme
vyzkoušet. Nejdříve se mi to zdálo drastické, ale pak jsem si řekla, že to
zkusím, protože přece jen jsme si našeho " pana Zlouna " už oblíbili.
Není divu, Charlie byl opravdický krasavec, jen poněkud vzteklejší.
A tak když se do mě Charlie ten večer opět zakousnul, běžela jsem s ním
na prstě do koupelny a na hlavu mu krátce pustila studenou sprchu.
V tu chvíli jsem se stala veřejným nepřítelem číslo 1, když jsem ho rychle
pustila na zem, postavil se na zadní, tasil drápky jako šavličky, syčel na mě,
že by se za to nemusela stydět ani kobra královská a cenil zuby.
Když se mi ho opět v rukavicích konečně podařilo dostat do klece,
tak jsem smířena s osudem šla napsat Kláře, že bychom ho tedy raději vrátili.
Následující 3 dny byli pekelné, jen jsem se přiblížila ke kleci Charlie
syčel a tvářil se velmi zle. Z klece jsem ho sice pouštěla dál, ale vybavená
jako když máte doma tygra a ne fretku.
A pak najednou v sobotu se nám zdálo, že z klece na nás pomrkává
úplně jiná fretka. Vyndali jsme ho z dcerou ven a jaké překvapení Charlie
nekousal. Nechal se vykoupat, vyfénovat, ostříhat si drápky, hrál si s námi
a nadšeně u toho kvokal. Bohužel to možná bylo poslední hraní, které nám
Charlie věnoval. Teď už sice nekouše, ale všemožně nám dává najevo, že on
nás ke své hře rozhodně nepotřebuje. Snad se to časem spraví. Jeho velkou
neřestí je teď to, že nechce chodit na záchod, ale to se snad také časem
podaří odstranit.
Nakonec se nám podařilo odstranit i problém se záchodem,
ale jako msta za tohle malé vítězství se vrátilo kousání a přidalo se k tomu
ničení všech věcí ze kterých nás Charlie cítí. Sean jen vidí, že " tasmánský
čert " opouští klec a odchází se zabarikádovat do ložnice. Myslím, že další
boj už naše rodina nezvládne a v bitvě zvítězí Charlie. Jsme z toho moc smutní,
ale " tasmánský čert " nás koncem týdne opustí a pojede zpět ke Kláře.
My si budeme muset počkat na nového chlapečka, který se doufám brzy
narodí v některé z chovatelských stanic.
Nechceme se nechat odradit, protože díky Jackovi si naše rodina fretky
opravdu zamilovala. Naopak rodinná rada rozhodla, že si pořídíme ještě
fretčí holčičku, ale tu už pro jistotu taky od miminka. A doufám, že i Sean
si poopraví úsudek o fretkách a budou z nich takový kamarádi
jako s Jackem.
Sean je pes opravdu bezproblémový. Jen tak mimochodem, obě potkaní
slečny miluje a na všechny kočky, které venku potká vrtí ocasem.
Teď po odchodu Charlieho je zase smutný a upnul se na potkanice
Dumbie a Rafinu. Jen mě děsí, že Dumbie ho asi brzy opustí, protože má
vyoperovaný velký nádor a veterinář říkal, že se po čase asi udělá znovu.
Takže jí neustále zkoumáme. Doufám, že až se tak
stane nebude Sean u toho a doma už budou freťulky, aby to tolik nebolelo.
Náš Seanek je totiž vrcholně rozmazlený a tak se vůbec nechová jako pes,
ale spíše jako rozmazlený kluk.
Podařilo se, obě fretčí " dětičky " už máme zamluvené a brzy už je budeme
mít doma. Rozmazlenec už nadšeně běhá kolem připravující se klece a vrtí
ocasem jak vrtulí. Oči mu září jako malému dítěti pod stromečkem, ten bude
jukat až bude mít nové kamarády dva.